Po delší době jsem vyrazil na vlakový výlet – nakonec to vyšlo improvizovaně do okolí Chebu. Dorazil jsem zpátky na nádraží a stály tam dva vlaky do Prahy. Každý na opačnou stranu.
Pavle, přece se nebudeš vracet stejnou cestou přes Plzeň (kdo mě znáte, víte, že přesto „nejede vlak“). Navíc okolo Ohře a pak Labe je to hezčí. Máš sebou práci, takže v pohodě zvládneš, že je to o hodinu delší. Vlak se rozjíždí, dávám si opulentní sváču, otevřu si pivko a rozlévá se mnou pohoda. Ne na dlouho.
V Kynšperku nasedne na čtyřku přes uličku trojice padesátníků. Rozjedou vášnivou debatu o politice. Vlakem létají nevybíravé komentáře na adresu vlády plné slangových výrazů označující různé tělesné otvory a výběžky. Ani hlasitá hudba to neodstíní.
V Karlových Varech konečně vystupují, ale zenové ticho vydrží jen půl minuty. Vystřídá je další ostrý kalibr – parta rozjařených školáků, jedoucích z výletu, která mě obklopí ze všech stran. Pančitelky je sice vytrvale krotí, ale pracovat se při tom prostě nedá. Zapípá mi připomínka, že v šest mám volat klientovi. To bude pěkně výživný, začínám se lehce strachovat o akustické podmínky hovoru. Hlučná smečka ale skoro zázrakem vystupuje 17:56 v Kadani Prunéřově.
Oddechnu si, načež mě z místa vystrnadí mladý pár. Vlak je skoro prázdný, ale mají místenku zrovna na moje místo. Já trouba jsem si ji omylem koupil až do vlaku o dvě hodiny později. „Klidně tu zůstaňte, ale prosím přesedněte si naproti. Já nemůžu jet vobráceně…“
Kdo by se mačkal, když je všude jinde prázdno, že. Sbalím si svých pět švestek, přesedám jinam a přesně v šest vytáčím číslo. Mám štěstí, že je zrovna úsek s dobrým signálem a ve vlaku je konečně ticho. Ale ne na dlouho. Přichází průvodčí a kousek ode mně chytá černého pasažéra. Na jízdenku nemá a chce zaplatit bankovním převodem (!).
To už se to v průvodčí pěkně vaří a významně zvyšuje hlas. „Co se tam děje?“, ptá se klient. A já mu vyprávím, že jsem vlakem za pár posledních let najezdil desítky tisíc kilometrů, ale chycení cestující bez lístku byli vždy jedině na trati zhruba mezi Chomutovem a Ústím. A pak je i tenhle nešťastník v Mostě asertivně vyprovozen z dopravního prostředku. Dnes ale nebude poslední.
V Teplicích nastupuje ležérní dvojice s plechovkami energeťáků. Prolezou celý vagón, vše podivně prohledávají. A konečně ji našli. Elektrické zásuvky pro nabití telefonu jsou samozřejmě pod každou sedačkou, ale ta jediná nalezená samozřejmě nemůže být nikde jinde než hned metr ode mně.
Za Ústím dorazí znovu průvodčí. „Dvakrát do Prahy“, suverénně prohlásí chlapík na výzvu k předložení jízdních dokladů. „Jasně, bude to ale s přirážkou 2krát 50 korun, měli jste si to koupit na pokladně. Dělá to třista devadesát,“ kontruje průvodčí.
„Tolik nemám,“ tváří se hrdina na oko překvapeně. „Aha, to je mi ale náhoda. Počkejte. Já vás znám. Zrovna včera jste tady jel, taky se stejnou pohádkou. Tak jestli si myslíte, že vás dneska vysadím opět až v Holešovicích, protože už to jinde nestaví, tak jsi na omylu,“ přejde na tykání. Zaječí na něj „Fuck you!“ a vytočí policajty. Za pár minut vlak mimořádně zastavuje u nástupiště v Lovosicích. Dvojka vypadá, že chce zdrhnout, ale dveře jsou zablokované. Za chvíli se z podchodu vynoří dva urostlí měšťáci. Na nástupišti pokuřující týpek, který vypadá, že by se rád svez mimořádným rychlo- přípojem, to raději típá a zase se vrací ke svému patrovému couráku.
Lustrování už trvá pěkných pár minut. Nervózní cestující zvědavě koukají z okýnek, co se děje. Jeden zprostředkovává reportáž „situaci pro vás sledujeme online“ telefonem do tepla domova nějakému z rodinných příslušníků. A já se bavím jeho trefnými komentáři. Přichází i výpravčí a nervózně kouká na hodinky, že mu tu stojí hlavní koridor.
Průvodčí pak z mašinky na jízdenky vyjíždí doklad delší než od týdenního rodinného nákupu v Kauflandu. Asi protokol. My se konečně rozjíždíme, zatímco hlavní postavy dramatu zůstávají na peróně… Asi se jim to tentokrát dost prodraží. A do smutné statistiky exekučních pastí přibude další zářez.
Jó, příběhy z laciných magazínů bude brzy místo redaktorek generovat umělá inteligence, ale o originalitu těchto ryzích příběhů z rychlíku Krušnohor se ani trochu nebojím. Stačí si umět dobře sednout…
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám přes 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. Založil jsem také web o rostlinné stravě Vegmania.cz.