Dneska je to i ve vlacích samá elektronika. A ta bohužel ne vždy funguje a z návštěvy vlakových záchodků se tak může stát div ne trauma.
Asi jsem si to sám přivolal, když jsem stižen potřebou přistoupil k těmto zaobleným automatickým dveřím ve žlutých Regionovách a vzpomněl si přitom na známou, která – uvězněna na toaletě – popojela nedobrovolně o pár desítek kilometrů dále, než měla v úmyslu vystoupit.
Na mě už čekala jiná kulišárna. Vstoupil jsem dovnitř tohoto zenového chrámu úlevy a zmáčkul příslušné tlačítko. Dveře se zavřely tak do tří čtvrtin. A v zápětí se zase otevřely. Bezmocně jsem koukal ven na zvědavé pohledy několika spolucestujících, zmáčknul znovu tlačítko a dal si repete.
Dveře se opět zavřely do tří čtvrtin a znovu se otevřely. Za stoupajícího napětí (ten pohyb je za-tra-ce-ně pooomalej) a ještě zvědavějších pohledů z publika jsem to vyzkoušel do třetice…a opět bez úspěchu.
Poraženecky jsem zatnul zuby, vypochodoval ven uličkou slávy a s ruměnci ve tvářích zamíříl hledat místo v dalším voze, kde mě ještě neznají…
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám přes 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. Založil jsem také web o rostlinné stravě Vegmania.cz.