Dneska na mě poprvé vybaf policajskej odznak. A kde jinde než ve vlaku. Stalo se to nějak takhle: štráduju si to na přestupu v Zábřehu Valašským Expressem směrem k předem strategicky vybranýmu místu. Velkorysý stoleček, zásuvka, wifina a naproti stojan na kufry, takže spousta soukromí a klid na práci. Tak to mají vlakoví nomádi rádi.
Jenže ouha, na „mé“ sedačce někdo trůní. Se svým gentlemanským šarmem ho upozorňuju, že mám právě sem místenku. Ale on že né, že je to určitě jeho místo. A okamžitě tasí peněženku, rozevírá ji a ukazuje na jízdenku s číslem sedačky. Zvedá ji přede mě a řiká: Vidíte! A já řikám: Vidim. Ale jediné, co vidím, je lesknoucí se policajskej odznak, co dobře znáte ze všech těch nekonečnejch kriminálek českejch TV stanic. Ať už ho vytáhne Ondřej Vetchý, Hynek Čermák nebo včera Richard Krajčo…
…ale procitnu a zasměju se, že vagón je oproti plánku opačně, že jezdím vlakama hodně a že se to stává. Často. A že pětačtyrycítka je naproti. A on se teda zvedá, sedá si naproti a furt a furt se vomlouvá.
Zato když pak vystupuje a hasí si to po nástupišti na hlaváku, s kapucou přes hlavu, s vostražitým pohledem a v koženejch rukavicích nese podlouhlej kufr, co by klidně moh bejt vod pušky, vypadá sebevědomě jako nějakej vostřelovač NSA z filmů vo Bournovi…