Ve starosvětským rychlíku do Brna přes Vysočinu máme půl hodiny zpoždění a ve Světlé mi ujíždí přípoj. Další jede za hodinu a půl. Jdu se projít uplakaným dnem proti proudu Sázavy. Když se vrátím, „můj“ vlak už tam čeká. Vlezu dovnitř a vzbudím tak mladýho průvodčího, který si dává na dlouhé sedačce pro šest poledních dvacet.
Zjevně nečekal, že se ve vlaku objeví někdo takhle brzo. Vykoktá ze sebe „Dobrý den“ takovýmtím hlasem, kdy vás někdo vytrhne ze sna a nevíte, kde jste a která bije. A zasměje se rozespale sám sobě. Vyběhne do blízkého kiosku jen v košili. Schytá na ni pár velkých dešťových kapek a vrací se s balíčkem oplatků.
Přisedají další cestující a vlak se konečně rozjíždí. „Kam jedete?“, ptá se ten průvodčí, když na něj vytasím svoji roční jízdenku. Nejspíš kvůli některé ze zastávek na znamení hned někde za humny. „Na konečnou,“ povídám. „Až do Čerčan? Vážně?,“ diví se. Inu, takových bláznivých romantiků tu asi moc nejezdí. Trať klikatící se okolo Sázavy je tak trochu nekonečná.
Za tři hodiny jste vlakem z Prahy v Ostravě (nebo naopak) a tady za stejnou dobu nenajedete ani stovku kilometrů. Zato během ní uvidíte desítky mostů, osad a skal, stovky chat a chatiček a tisíce vrb nejroztodivnějších tvarů. A sem tam zámek. A taky hezkou mladou výpravčí s hnědými vlasy až do pasu. Usmívá se.
Sázava se za tu dobu mnohokrát rozšíří a zase zúží. A stejně tak se vlak několikrát naplní, skoro vylidní a zase naplní. A já si v hlavě filozofuju, jak v těchhle lokálkách panuje úplně jiný svět než v těch moderních dálkových vlacích. Kufry na kolečkách střídají nacpané igelitky s nákupy a banánovky přivázané gumicukama na konstrukci starých pošťáckých tašek. Barevné tetování z renomovaných tatérských salónů střídají klasické modré kérky, dělané tuší a jehlou někde na stavbě nebo rovnou v base.
Tváře (ú)spěchu střídají zvrásněné a někdy i opuchlé obličeje, prozrazující na své majitele, že občas vykouří až moc cigár a smutek si léčí přihýbáním z flašky. Svým způsobem dva neslučitelné póly, které se projevují v mnoha třenicích o budoucí podobě našeho světa…
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám přes 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. Založil jsem také web o rostlinné stravě Vegmania.cz.