Vedle Berlineru a Valašského Expresu je to totiž rychlík, kterým jezdím nejčastěji. Na záchodcích to v něm vypadá nějak takhle. Jistě, do voňavého froté ručníku se sice neutřete, protože je jen 2D, ale navzdory mdlému uměleckému dojmu je to, co do pocitu komfortu, rozhodně řešení 80 / 20, podle manifestu gurua moderní efektivity Vilfreda Pareta. A byl to veselejší pohled než na hradbu Krušných hor, kde se dal na začátku února sníh sotva zahlédnout jen na pár jizvách od sjezdovek (a ještě jen umělý).
Může se to zdát k nevíře, ale i v Chebu verbujou Svědci Jehovovi. Nevadí jim ani déšť, ani mátoha stojící přes ulici naproti, který chaoticky máchá rukama a mluví jazykem babylónským, protože se – mladému věku navzdory – už zjevně propil do úplně jiné dimenze. Třeba ale mají právě v tomhle městě dekadence „lepší konverzní poměr“, jak se teď říká v marketingu.
Zpátky jsem to vzal po delší době Pendolinem a v zápalu produktivity jsem úplně zapomněl, že mám sluchátka strčená v telefonu a ne v notebooku, a obšťastnil tak ostatní spolucestující z tichého oddílu porcí poctivé muziky. Už se mi takhle jednou nechtěně povedlo pustit Disco 666 od Girls Against Boys na přednášce rétoriky na Filozofické fakultě, kde jsem byl jako doprovázející asistent jednoho studenta na vozíku. A ještě ke všemu z uspaného noťasu, takže to nešlo rychle zastavit a pověstná warholovská chvíle slávy před mnoha jeho spolužáky trvala nekonečnou půlminutu. Nevím, kdo z nás dvou byl tehdy víc rudý.
Ale co, jak zpívají Gnu na své nejdivočejší desce, „když hudba hraje nahlas, nezáleží na značce!“
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám přes 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. Založil jsem také web o rostlinné stravě Vegmania.cz.